ČD podvedly stát. Chystá se opakování?

V Usnesení vlády ČR č. 795 ze dne 27. 6. 2008 vláda schválila záměr odkupu části podniku „Provozování dráhy“ společnosti České dráhy, a.s., až do výše 12 miliard Kč. Převod se měl týkat majetku sloužícího k provozování dráhy celostátní a drah regionálních, jakož i majetku tvořícího železniční dopravní cestu.

České dráhy získaly tento majetek chybnou transformací podle zákona č. 77/2002 Sb., kterým byl rozdělen majetek státního podniku České dráhy. K 1. 1. 2003 vznikl oddlužený dopravce České dráhy, a.s. (dále ČD), a manažer infrastruktury, státní podnik SŽDC. Nová společnost ČD získala chybně i část infrastrukturního majetku, především pozemky v obvodu nádraží a nádražní budovy.

Skupina poslanců a senátorů považovala toto rozdělení majetku za diskriminační vůči budoucím nově příchozím dopravcům. Obávali se totiž již tehdy avizovaného prodeje tohoto majetku zpět státu, a proto podali začátkem roku 2003 podnět k Ústavnímu soudu. Ústavní soud se s jejich názorem ztotožnil a dne 19. 2. 2003 svým Nálezem, uveřejněným ve Sbírce zákonů pod číslem 83/2003 Sb., zrušil některá ustanovení zákona č. 77/2002 Sb., včetně přílohy 1, která chybně vložila část infrastrukturního majetku Českým drahám, a.s.

Přesto se nenašla politická vůle chybný převod majetku napravit. Naopak začal úplatný prodej tohoto majetku zpět státu (do majetku SŽDC, dnes SŽ) v několika tranších:

• 7/2008: 12 miliard Kč za část podniku „Správa dopravní cesty“ (tzv. mrtvá dopravní cesta),
• 8/2011: 389 milionů Kč za řízení provozu (tzv. živá dopravní cesta),
• 4/2016: 3,31 miliardy Kč za prodej nádražních budov (s výjimkou Brna hlavního nádraží, dosud v podivném nájmu společnosti BNSD, a Masarykova nádraží v Praze),
• Blízká budoucnost: ČD požadují až 20 miliard Kč za bezcenné pozemky pod kolejemi v obvodu stanic (viz níže).

Příběh 12 miliard

Psal se rok 2008, předsedou vlády byl Mirek Topolánek (ODS), ministrem dopravy Aleš Řebíček (ODS). Šéfem ČEZu byl Martin Roman (1. 4. 2004 – 15. 9. 2011), který zároveň působil v dozorčí radě ČD (2007–2009) a byl spolumajitelem Škody Plzeň (2003–2017), viz. odkazy 1.

Je zajímavé připomenout, že Martin Roman (ČEZ) prostřednictvím společnosti Škoda Praha (dceřiné společnosti ČEZu) nakupoval bez výběrových řízení elektrárenské technologie za desítky miliard Kč od své Škoda Plzeň.

Podobný koncept uplatnil Martin Roman i při nákupu vlaků pro ČD. ČEZ poslal dividendu 12 miliard Kč do SFDI, která tyto prostředky přeposlala do SŽDC. SŽDC následně nakoupila majetek od ČD za 12 miliard Kč, přičemž ČD měly podle usnesení vlády tyto prostředky použít na obnovu vozového parku (myšleno přes Škoda Plzeň). Viz odkazy 2 níže.

Je třeba připomenout, že návrh zákona (179/2008 Sb.), který měl přenést úlohu Provozovatele dráhy z ČD na SŽDC a zcela oddělit provoz dráhy od dopravy a umožnit nediskriminační přístup dalším dopravcům, byl sněmovně poslán 17. 12. 2007. Důvodová zpráva předpokládala převod infrastrukturního majetku za 400 milionů Kč, z čehož 100 milionů mělo pokrýt jednorázové náklady (geometrické plány, vklady do katastru, znalecké posudky, právní služby, audity) a 300 milionů za majetek. Důvodová zpráva je dostupná zde: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=20170&pdf=1

Jen doposud se celkové náklady vyšplhaly na 15,6 miliardy Kč a podle všeho nejsme ani v polovině.

Cíle tiskové konference

Cílem této tiskové konference není otevírat staré kauzy, například konflikt zájmů Martina Romana. Tyto skutečnosti byly vrcholovým politikům i novinářům dobře známé. Cílem je poukázat na podvody ČD vůči státu. Zejména vážné pochybení zpracovatele posudku, společnosti PwC, při ohodnocení majetku a převodech majetku za 12mld. a na to, že posudek, který byl zadán pro jiné účely a nikoli pro účely zjištění, zda jde o veřejnou podporu či nikoli, když oceňoval jen určitý vybraný majetek a nikoli část podniku jako funkční celek včetně všech závazků a sporů apod. Posudek tedy vůbec nemohl být využit pro účely veřejné podpory a ČD a SŽDC ve shodě tak přesto učinily.

Chceme upozornit veřejnost na to, že došlo k významnému poškození nejen státu, ale i každého občana. Naším cílem je podnítit změny, které by zajistily nápravu tam, kde je to ještě možné.

Požadujeme, aby další převody majetku probíhaly transparentně, s odbornou diskuzí o tom, co si stát kupuje zpět a zda to skutečně potřebuje pro provozování dráhy. Tyto převody by měly probíhat za tržní cenu.

Zároveň chceme otevřít otázku, proč renomované společnosti, jako je PwC, kryjí vědomě nehospodárná rozhodnutí politiků. Je taková praxe běžná?

Faktem zůstává, že o vině a trestu (v trestním právu) nebo o majetkovém narovnání (v občanském a obchodním právu) většinou nerozhodují soudy, ale znalecké posudky, na které se soudy odkazují.

Podvod Českých drah na stát (SŽDC)

Celý problém začal chybným rozdělením majetku státního podniku ČD na ČD, a.s., a státní podnik SŽDC. Požadavek Evropské unie byl jednoznačný: rozdělení státního podniku ČD na dva subjekty – provozovatele dráhy a dopravce ČD. Jelikož stát chybně (byť vědomě) vložil infrastrukturní majetek do ČD, měl dvě možnosti, jak tuto chybu napravit: buď infrastrukturní majetek, který byl bezúplatně převeden do ČD, opět bezúplatně převést na SŽDC, nebo jej prodat za tržních podmínek.

Bylo rozhodnuto, že se majetek prodá. Prodal se však i majetek, který prodán být neměl, a to za mnohem vyšší cenu, než odpovídalo jeho tržní hodnotě. Tím došlo k podvodu.

Dvojí podvod

1. ČD prodaly majetek, který již podle zákona (od 1. ledna 2003) patřil SŽDC, například pozemky pod širou tratí. Dále byl prodán majetek, který neměl nic společného s funkční částí podniku Provozovatele dráhy, tj. Správy dopravní cesty (údržba tratí) a řízení provozu. Tento soubor majetku byl v rozporu s Usnesením vlády ČR č. 795 ze dne 27. června 2008.

• Společnost PwC ocenila tento soubor majetku znaleckým posudkem, který byl chybný, nezákonný a v rozporu s judikaturou. PwC neprovedla test soukromého investora. Reálná hodnota majetku byla následně prokázána několika znaleckými posudky zadanými společností RegioJet, které tuto část podniku (včetně majetku, který neměl být součástí) ocenily na přibližně 5 miliard Kč. Bylo tak prokázáno, že vznikla nedovolená veřejná podpora ve výši přibližně 7 miliard Kč. Předražení je vyšší, pokud by se odečetl majetek, který měl být v katastrálních mapách již převeden na SŽDC od 1.1 2003.

Pozadí podvodu

Podvod prodeje majetku, který se prodávat neměl a to za mnohem vyšší cenu se stal patrně proto, neboť nejprve vznikla idea převodu 12 miliard a až pak se hledal majetek, který by se za tyto peníze převedl.

Neboť šlo o prodej majetku mezi spřízněnými osobami, dne 26.5 2008 Městský soud v Praze ustanovil znalce PricewaterhouseCoopers (dále PwC), aby stanovil cenu majetku prodávaného části podniku.

PwC mělo na stanovení ceny maximálně měsíc, protože podle Usnesení vlády měla transakce proběhnout do 1. července 2008. Tento termín byl zcela nereálný, což potvrzují i revizní posudky. PwC nakonec zvládlo ocenění za pouhých 21 dnů. Dne 17. června 2008 byl dokončen znalecký posudek, který stanovil cenu převáděné části podniku na částku 11 936 568 000 Kč, později upravenou posudkem ze dne 23. září 2008 na 11 852 101 000 Kč.

Znalec PwC při soudním jednání tvrdil, že ocenění probíhalo položku po položce. Přitom oceňovaných aktiv bylo podle posudku více než 34 tisíc (budovy, pozemky, stroje, dopravní prostředky atd.), přičemž data poskytovala pouze ČD. Posudek však obsahuje pouhých 72 stran včetně příloh. Neobsahuje žádný popis prodávaného majetku ani položkový výpis oceňovaného majetku. Základní údaje, jako například katastrální čísla pozemků a budov nebo SPZ převáděných vozidel, lze dohledat až v kupní smlouvě, kde však také nesouhlasí základní počty. O stavbách (nejčastěji sítě) se nelze dozvědět nic (účel, stav, využitelnost, rozsah).

Analýza pozemků

RegioJet a STUDENT AGENCY vnímaly převod jako podezřelý a daly podnět na EK. Neměli jsme však v ruce znalecký posudek, který by prokázal nedovolenou veřejnou podporu. Neboť jsme neměli více důkazů, EK řízení zastavila. Znalecký posudek PwC byl po dlouhou dobu tajný, což vyplývalo z jeho podmínek: „Tato zpráva nesmí být rozmnožována ani zpřístupněna žádné jiné osobě… V žádném případě ji ovšem nesmí nikdo použít jako podklad k jakémukoli jinému než vymezenému účelu“. Tento účel je pak definován v bodě 6. posudku „…stanovit přiměřenou tržní hodnotu převáděné části podniku.“

Po získání znaleckého posudku PwC a kupní smlouvy (Příloha 1 a 2) v roce 2013 RegioJet provedl podrobnou analýzu a udělal printscreeny 3000 pozemků, aby prokázal nadhodnocení, případně podvod, ze strany ČD. Z této analýzy vyplynulo:

• 26,3% výměry pozemků (2 146 615 m2) jsou pozemky pod širou tratí (ta byla k 1.1 2003 definována od výhybky k výhybce stanic), které měly být v majetku SŽDC dle zákona 77/2022 již od 1.1 2003. SŽDC koupili to, co již vlastnili ze zákona.

Neboť je tato část podvodu nejzásadnější, vypracovali jsme podrobné printscreeny dokazující, že jde o širou trať (Příloha 3).

• 51,9+2,7% výměry pozemků (4 345 141 m2) jsou kolejiště v obvodu stanic a přilehlé neplodné půdy a nemají nic společného s převáděnou části podniku podle definice Usnesení vlády z 2008.
• 4,7% výměry pozemků (386 967 m2) jsou lesy, louky, orná půda, potoky, nemají nic společného s Usnesením vlády a dokonce ani s železnicí (jsou pouze v ochranném pásmu dráhy).
• 1,5% jsou komunikace (pozemky pod obecními, krajskými komunikacemi).
• Pouze 12,8% výměry pozemků (1 046 035 m2) jako jediné mohou sloužit pro funkci části podniku. Z toho 7,7% je zastavená plocha a 5,1% jsou manipulační plochy.

Z naší analýzy vyplývá:

• Max 12,8% pozemků, tj 1 z 8 milionů m2 jsou pozemky pravděpodobné potřebné pro Správu dopravní cesty (tj. pro údržbu) nebo pro řízení provozu.
• Zbylých 7 z 8 mil m2 byly prodány SŽ v rozporu s Usnesením vlády, z toho 2 mil m2 byly pozemky, které již měly ze zákona patřit ŠZDC, ale nebyly formálně v katastru převedeny.

Tj. 7 z 8 mil m2 pozemků, tj 87,2% byly Českými drahami prodány státu v rozporu s Usnesením vlády, tj podvodem.

Statistická nepřesnost analýzy

Výše uvedené údaje mohou být zatíženy statistickou nepřesností 5 %, neboť 151 pozemků z celkových 3133 nebylo možné dohledat na cuzk.cz. Podle našeho názoru nebyla věnována dostatečná pozornost výběru převáděného majetku, tedy zda je skutečně nezbytný pro provozování dráhy. SŽDC (později SŽ) musela o podvodu vědět, ale není známo, že by podnikla kroky k nápravě.

Nezákonný posudek PwC

Nyní pomiňme fakt, že velká část majetku neměla být součástí části podniku podle Usnesení vlády, či již měla být majetkem SŽDC (pozemky pod širou dráhou od 1.1 2003). Posudek PwC pak naprosto netransparentně a nepřezkoumatelně deklaroval cenu, která se náhodou velmi blíží vládou odsouhlasenému maximu. Přitom byl posudek dělán pro zcela jiné účely a rozhodně nemohl být použit pro účely posouzení veřejné podpory.

Posudek nesplňuje požadavky, kladené na znalecké posudky. Je:

• Nekomplexní – nepřihlíží k zájmům obou stran, pouze se snaží najít nejvyšší cenu, výhodnou pouze pro ČD.
• Neúplný – naprosto ignoruje ocenění závazků, spojených s převáděnou částí podniku.
• Neopakovatelný – vzhledem k absenci jakéhokoli bližšího určení předmětu posudku jej nelze znovu posoudit.
• Vnitřně nekonzistentní – svévolně si volí různé metody ocenění pro různé části majetku tak, aby vyšla co nejvyšší cena, zároveň si protiřečí. Tvrdí, že cílem je určit přiměřenou tržní hodnotu, ale v závěru uvádí, že zjistil hodnotu majetku, bez bližšího určení.
• Neodůvodněný – z posudku nelze zrekonstruovat myšlenkové pochody znalce, které jej při oceňování vedly, nejsou uvedeny žádné vzorce a výpočty, jak k uvedeným cenám dospěl.

Žaloba RegioJetu na navrácení nedovolené veřejné podpory

Dne 14. dubna 2015 podal RegioJet (a následně se do řízení jako žalobce připojila též STUDENT AGENCY) žalobu k Městskému soudu v Praze na navrácení nedovolené veřejné podpory ve výši cca 7 miliard Kč. Tato částka činí rozdíl mezi cenou stanovenou posudkem PwC a cenou, stanovenou oponentním posudkem, který si RJ nechal zpracovat, a kterou by dle jeho názoru zaplatil soukromý investor za převáděnou část podniku. Právě tento rozdíl představuje dle našeho názoru nedovolenou veřejnou podporu. Nepovolená veřejná podpora je vyšší, neboť posudek PwC i oponentní posudky ocenily i pozemky, které již byly v majetku SŽDC, jen nebyly v katastru přepsány.

V první fázi se řešila pouze procedurální otázka, když ČD jen chtěly dosáhnout toho, aby se věc neprojednávala s tím, že stejně by nemohl Městský soud v Praze údajně nařídit navrácení veřejné podpory. Městský soud i soud odvolací podle toho žalobu nejprve zamítly, aby Nejvyšší soud po předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU jednoznačně uzavřel, že  vnitrostátní soudy rozhodně mohou nařídit navrácení státní podpory poskytnuté v rozporu s povinností předchozího oznámení a evropské právo tomu vůbec nebrání, a proto se soudy mají zabývat tím, zda veřejná podpora byla protizákonná či nikoli. I nyní České dráhy se snaží zabránit věcnému projednání a uvádí řadu zcela účelových a nesprávných tvrzení.

Další jednání je naplánováno na čtvrtek 19. prosince 2024 v 10:00 v Městském soudu v Praze (Slezská 9, místnost 061).

Cílem žaloby není finanční prospěch žalobců, ale náprava protiprávního stavu, narovnání trhu. Pokud bude RegioJet úspěšný, nezíská žádný finanční prospěch, pouze dojde k vrácení nedovolené veřejné podpory zpět státu.

Postoj Správy železnic a Ministerstva dopravy

Ve sporu o vrácení nedovolené veřejné podpory jsou na straně žalovaného i státní podnik Správa Železnic (dříve SŽDC dále SŽ) a Ministerstvo dopravy (dále MD).

SŽ i MD opakovaně tvrdí, že převod proběhl podle zákona, že znalecké posudky PwC jsou podle zákona, cena i soubor majetku je v pořádku.

SŽ si na jednání proti svým zájmům najala právní kancelář Matzner a Vítek, která podle vyjádření u soudu za první dvě stání bude požadovat cca 35 mil Kč. SŽ si najala drahé externí právníky, de facto pro to, že bojuje za to, aby se jí v rozporu s péčí řádného hospodáře nevrátilo do jejího rozpočtu 7 miliard Kč. Na jednání by stačili interní právníci, protože v případě, že by SŽ spor prohrála, naopak by tím získala, tedy dostala by tato státní organizace do majetku zpět 7 miliard + úroky!

MD se obhajuje vlastními právníky, konstatují, že vše proběhlo v pořádku a že nechají rozhodnout soud.

Na straně ČD stojí opět externí advokátní kancelář Skils, s.r.o. (JUDr. Jiří Kindl), která dokonce již nyní vznáší nároky za právní zastoupení v částce 115 mil. Kč za to, že pokud se ukáže, že to udělali špatně, tak že se státní organizaci hospodařící se státním majetkem vrátí cca 7 miliard Kč!  Bylo by jistě zajímavé sledovat a zjistit, kolik již nyní ČD všem právním kancelářím, včetně Skils, s.r.o. (JUDr. Kindla), uhradily, aby bránily tomu, že se státu – do rozpočtu státní organizace, vrátí 7 miliard Kč.

Judikatura EU a tržní hodnota

V běžném podnikatelském nebo občanském prostředí je majetek prodáván za tržní hodnotu, která je výsledkem dohody dvou stran. Prodávající se snaží prodat za co nejvyšší cenu, zatímco kupující usiluje o co nejnižší cenu, přičemž obě strany postupují jako řádní hospodáři. U státu je však situace odlišná. Úředníci a politici rozhodují o cizích penězích, tedy prostředcích daňových poplatníků, přičemž stát disponuje de facto neomezenými prostředky. V takovém prostředí hrají roli neodbornost a vysoký korupční potenciál.

Právě proto se na státní transakce, včetně těch v oblasti drážní dopravy, vztahují pravidla evropské judikatury. Majetek musí být oceněn pomocí tzv. „Testu soukromého investora“. Znalecký ústav je povinen si transparentně položit otázku: Za kolik by tento specifický typ majetku koupil soukromý investor? Tento přístup má zabránit tomu, aby stát posílal prostředky do svých podniků, čímž by znevýhodňoval nestátní a soukromé podnikatele na trhu.

Představme si například, že jeden subjekt otevře železářství, zatímco druhý, státní, dostane od státu podporu ve výši 12 miliard Kč. Komu se bude podnikat lépe? Kdo bude mít větší kapacitu nakupovat na trhu? Jaké šance na přežití bude mít první subjekt? Test soukromého investora je tedy klíčovým nástrojem k zajištění rovnosti na trhu. Pokud jde o státní podporu, musí být zcela jasné, zda je přípustná, či nikoliv, a jaká opatření by měl podnik splnit, aby nenarušil hospodářskou soutěž.

Tento test se provádí oceněním majetku způsobem, který zohledňuje podmínky návratnosti investic, a nikoliv politické nebo jiné vlivy.

Metody ocenění a role posudku

Pro soukromého investora je klíčová návratnost investice, a proto je nejdůležitější metodou ocenění výnosová metoda. Ta by měla být doplněna dalšími přístupy, jako je metoda majetková nebo porovnávací, aby se ověřilo, že výsledná cena odpovídá skutečnosti. Znalecký posudek musí být ze zákona překontrolovatelný – jak z hlediska rozsahu majetku, tak použitých metod – aby jakýkoli revizní znalec mohl cenu ověřit.

Posudek PwC však nic takového neměl.

Znalec by si měl u všech typů majetku položit otázku, za kolik by ho koupil soukromý investor. PwC tak vůbec neučinilo, ostatně tento posudek dělaly ČD pro zcela jiný účel. Z jejich jednání je však zřejmé, že nejenže neohodnotily a neposoudily pro účely veřejné podpory tuto cenu pohledem soukromého investora. ČD se tím vůbec nezabývaly a použily posudek, který k tomu vůbec určen nebyl.

Analýza kategorií pozemků podle RegioJetu

RegioJet analyzoval pozemky prodávané v transakci za 12 miliard do několika kategorií:

• Pozemky pod kolejemi (na nádražích i širé trati) a peróny

Jakou má hodnotu pozemek pod kolejemi, které nelze vytrhat a neplyne z něj žádný nájem? Nulovou. Nebo chcete-li, symbolickou za 1Kč za celý pozemek, nebo třeba za 1m2. Jak je to možné? Vždyť je na něm stavba. Kdyby na pozemku byl dům, tak má pozemek běžnou tržní hodnotu, de facto část hodnoty domu na něm stojící. Dům lze zbourat, přestavět. Koleje nejdou zbourat. SŽ se o to pokusila na Smíchově a narazila. Stačí jeden dopravce, který na jakémkoliv kousku trati vnímá svůj zájem infrastrukturu používat, pak koleje vytrhat nelze, resp. jen teoreticky a velmi obtížně. Pak má pozemek hodnotu části hodnoty nemovitosti, v tomto případě kolejí? Veřejné koleje mají pro investora hodnotu nula. Může na nich kdokoliv jezdit, platí poplatky za užití, ale podle EU legislativy nesmí být poplatek za jejich využití vyšší, než údržba. To stejné platí i u veřejných komunikací, některé země (např. Rakousko) mají uzákoněno, že za soukromý pozemek pod komunikací lze žádat nájem jen do výše údržbových nákladů. Veřejný zájem u infrastruktury je nad zájmem soukromým.

Pokud by stát připustil, že majitelé pozemků, na kterých jsou (nejčastěji obecní nebo krajské) komunikace, mají právo na nájem, otevřela by se Pandořina skříňka s požadavkem na výplatu desetitisíců pozemků pod komunikacemi v Česku.

Příklad z praxe za všechny: developeři mají obvykle za povinnost vybudovat veřejné komunikace. Po kolaudaci je nabízejí obci za symbolickou 1 Kč, aby se zbavili povinnosti údržby a to jak zimní, tak investiční. A to jde o pozemek včetně stavby.

Zastavění kolejiště: pouze v Praze se na některých nádražích zvažuje stavba nad kolejištěm. Předpokladem je souhlas SŽ, který musí jako dobrý hospodář brát v potaz nikoliv zájmy developerů, ale především své zájmy. Takové stavební omezení zvyšuje náklady na údržbu a odstraňování nehod, je povinnosti SŽ tyto náklady kvantifikovat.  Přesto to neznamená, že má takový pozemek např. nad kolejištěm hlavního nádraží v Praze hodnotu přilehlého pozemku na Václavském náměstí. Od cen z cenových map se musí odečíst zvýšené náklady na stavbu a zmíněné budoucí provozní a údržbové náklady jak SŽ, tak developera.

Podobnost s výkupem pozemků pro dálnice a VRT: PwC může namítat, že dnes stát nabízí vlastníkům polí  osminásobek hodnoty  (tj. řádově 8×40 Kč) za pozemky pod budoucími dálnicemi nebo železnicemi. Tento osminásobek je motivační, aby stát urychlil výkup a vyhnul se vyvlastnění za reálnou hodnotu 40 Kč. Pozor však: před 130 lety, kdy železnice vznikala, mohla mít hodnota pozemku pod kolejemi hodnotu pole, nebo dokonce i stavebního pozemku. Stavbou veřejného kolejiště je tržní hodnota takto znehodnoceného pozemku pro soukromého investora zmařena. Je nulová.

• Neplodná půda okolo tratí

Jedná se o nejčastěji úzké pruhy prostorově solitérní půdy, obvykle v zářezu v krajině, nebo i okolo nádraží, na které lze stěží generovat jakýkoliv příjem, naopak tyto pozemky vyžadují péči danou zákonem (sekání trávy/plevelných rostlin, řezání porostů a stromů). Navíc jsou  všechny tyto pozemky v ochranném pásmu dráhy, bez povolení majitele infrastruktury zde nelze stavět, podobně jako pod dráty elektrického vedení. Pro soukromého investora mají tyto pozemky dokonce zápornou hodnotu, neboť generují ztrátu. Přesto lze takové pozemky ocenit za 1 Kč za celý pozemek, nebo třeba za 1m2.

Pozemků pod kolejemi a neplodné půdy okolo bylo celkem 80,9% celkové prodávané plochy! Pro soukromého investora maximálně za symbolickou hodnotu 1 Kč za pozemek nebo m2.

• Lesy, orná půda, potoky

Takové pozemky se běžně obchodují, byť ne v ochranném pásmu dráhy.

Malé části orné půdy, lesa, nebo náletů sousedící s kolejemi byly kvalifikovány jako neplodná půda, větší, nebo ty, které mají návaznost na větší celek jako orná půda nebo les.

Hodnota orné půdy je podle bonity 20-50 Kč/m2, hodnota zdravého lesa podle bonity 10-25 Kč/m2. Neboť jde o malé pozemky, které soukromý investor nekoupil, resp. by je koupil jen se slevou vlastník sousedních pozemků, je reálná tržní hodnota s Testem soukromého investora výrazně nižší. Náklady na údržbu lesa v ochranném pásmu dráhy (což je 60 m od osy kolejí = výška vzrostlého smrku) jsou mnohem vyšší a podnikání v něm je s rizikem způsobení škod na majetku a životech z důvodu polomu.

• Komunikace

Pozemky pod komunikací mají (viz. výše) pro soukromého investora nulovou tedy max. za 1 Kč za celý pozemek, nebo třeba za 1m2.

• Zastavěná plocha a manipulační plochy

Tyto pozemky mají svoji hodnotu. Jsou v ochranném pásmu dráhy, proto nižší, neboť nelze ploště spekulovat, že zde lze stavět. Lze však zde podnikat a udržovat existující nemovitosti provozuschopném stavu. Manipulační plochy jsou vhodné na parkování. SŽ je kvůli přístupu stěží povolí zastavět nebo oplotit.

Probíhající soud v kauze 12 miliard

Bude velmi poučné sledovat jednání soudkyně Mgr. Jany Přibylové. Na prvním stání v září 2018 rozhodla velmi podivně: uvedla, že promlčení nastalo kvůli tomu, že její soud nekonal, což znamenalo uplynutí lhůty pro nařízení navrácení státní podpory poskytnuté v rozporu se zákonem. Přitom je třeba zdůraznit, že RegioJet podal žalobu proti Nedovolené veřejné podpoře včas.
Tento právní názor soudkyně Mgr. Jany Přibylové byl následně zcela vyvrácen Evropským soudním dvorem, který konstatoval, že situace je přesně opačná. Městský soud má plné právo nařídit vrácení veřejné podpory poskytnuté v rozporu s právními předpisy.

Na druhém stání v září 2024 soudkyně, aniž by bylo ukončeno dokazování, nevhodně a účelově napadala argumenty právníků RegioJetu a STUDENT AGENCY. Dokonce zpochybňovala jejich právo vystupovat u soudu, přestože bylo zřejmé, že sama má chaos ve spisu. Její pochybení spočívalo v tom, že neměla správně založeno oprávnění k zastupování, které soud obdržel včas. Mimo protokol pak vyvíjela nátlak na právníky RegioJetu a STUDENT AGENCY, aby žalobu stáhli, s argumentem, že ani v případě úspěchu nedosáhnou žádného výsledku, protože České dráhy a Správa železnic (SŽ) si prý peníze stejně ponechají.

Soudkyně Mgr. Jana Přibylová také nepřístojně motivovala ke stažení žaloby tím, že v takovém případě by SŽ a Ministerstvo dopravy (MD) nepožadovaly náklady řízení, které u SŽ činí 35 milionů Kč. Přitom v předchozích řízeních soudy, včetně této soudkyně, jasně rozhodly, že pokud RegioJet ani STUDENT AGENCY z případu nemají žádnou peněžitou výhodu (neobdrží žádné plnění), náklady řízení se nepočítají z částky 12 miliard Kč. Jinak by se vytvořila šedá zóna, kdy by nikdo ve veřejném zájmu neupozorňoval na nezákonné postupy v oblasti veřejné podpory, čímž by byl ohrožen transparentní prodej či nákup státního majetku.

Další jednání proběhne ve čtvrtek 19. prosince 2024 v 10:00 v Městském soudu v Praze (Slezská 9, místnost 061).

Budoucí prodeje pozemků pod kolejišti nádraží za až 20 miliard

Připravuje se další podvod ze strany Českých drah za pomoci Ministerstva dopravy (MD), Správy železnic (SŽ) a PwC?
Podle dostupných indicií to tak vypadá. Radim Jančura osobně naléhal na ministra Martina Kupku a šéfa SŽ Jiřího Svobodu, aby se zasadili o nápravu podvodu za 12 miliard Kč. Bez úspěchu. Obě strany soudu zaslaly přípis, že na správnosti transakce za 12 miliard trvají.

Radim Jančura osobně na ministra Martina Kupku a šéfa SŽ Jiřího Svobodu naléhal, aby se podobným podvodům do budoucna předešlo, aby soubor plánovaného majetku byl zveřejněn, aby stát za miliardy opět nekoupil pozemky, které SŽ pro svůj provoz nepotřebují (u 12 miliard šlo o 80,9 % pozemků!).

Radim Jančura osobně na ministra Martina Kupku a šéfa SŽ Jiřího Svobodu naléhal, aby zveřejnili znalecké posudky ještě před podpisem kupní smluv. Bez odezvy.

RegioJet podle zákona 106 požádal ČD, MD i SŽ, aby poskytly seznam pozemků a znalecké posudky, které pro tento převod vznikly. Všichni tři odpověděli negativně.

Z veřejných zdrojů je ale jisté, že PwC vnímá cenu pozemků pod kolejemi za cenu cenových map okolních stavebních pozemků. Toto ovšem není pohled soukromého investora.

Ministr dopravy Martin Kupka (ODS), ministr financí Zbytek Stanjura (ODS) dostali informaci, že se mohou o 7 miliard předražení přihlásit a napravit tak nezákonné jednání svých předchůdců z ODS. Bez odezvy. Připravuje se další podvod za 20 miliard?

Tato tisková zpráva neútočí na Škodu Plzeň (resp. Škodu Transportation). RegioJet je významný zákazník ŠT, máme férové a nadstandardní vztahy. Tato zpráva kritizuje politiky zejména ODS a ČSSD, kteří patrně z důvodu financování politických stran dlouhá léta kryli střet zájmů Martina Romana, přestože věděli, že Škodu Plzeň ovládá. Nyní je Martin Roman minulost, jeho aktivity jsou asi promlčené. Díky RegioJetu však není promlčen podvod v transakci za 12 miliard a další se patrně chystá.

O autorovi